Článek - Rozhovor s paní PhDr. Monikou Puškinovou, Ph.D., zástupkyní ředitele, učitelky OBN a Práva
Rozhovor s paní PhDr. Monikou Puškinovou, Ph.D., zástupkyní ředitele, učitelky OBN a Práva
|
Rozhovor s PhDr. Monikou Puškinovou, Ph.D. Máte manžela
a děti? Jestli ano, jaké povolání má váš manžel a studují ještě vaše děti nebo
už pracují? Nemám manžela. Mám syna, v současné době studuje na
víceletém gymnáziu. Chodila jsem na gymnázium v Mikulově a ve čtvrtém
ročníku na gymnázium ve Žďáru nad Sázavou. V tomto ročníku se sešli
studenti z celé republiky, kteří se připravovali na vysokoškolské studium
v SSSR. Měli jsme více hodin ruského jazyka, hodiny s rodilým mluvčím
a v mé třídě ještě specializované hodiny společenských věd. Domů jsme
jezdili jednou za měsíc. Byla to malá zkouška zvládnutí situace, kdy budeme na
dlouhou dobu odděleni od našich rodičů. Chtěla
jste být vždy učitelka? Nechtěla jsem vždy být učitelka a ani nyní sama sebe
nevnímám jako tradičního učitele, spíše jako „manažera – učitele“. Většinu
svého pracovního času věnuji manažerské práci zástupce ředitele. Ale zpět
k původní otázce – chtěla jsem být historikem, historikem filosofie. Tento
obor (spolu s dalšími humanitnímu vědami) jsem vystudovala, přednášela jsem
na vysokých školách, stále s tímto oborem držím krok. Kolik hodin denně trávíte ve škole? Konkrétně na naší škole trávím asi 9 - 10 hodin denně. To,
co studenti vnímají v hodině, je pouze nepatrný zlomek mé práce. Jak už
jsem říkala, většinu času věnuji organizaci chodu školy – od dlouhodobého
plánování po každodenní řešení problémů. Na výuku se připravuji samozřejmě o
víkendech a dokonce i o hlavních prázdninách. Ale to dělá každý učitel, kterému
na jeho práci záleží. Vím to, protože jsem učitelem ve třetí generaci. Máte
nějaké záliby/koníčky? Z předchozích řádků asi plyne, že na záliby nemám moc
času. Studium filosofie je ale pro mě nejmilejší činností, proto se spolu
s prací věnuji i svému koníčku. Kromě toho mám ráda moderní architekturu,
výtvarné umění, film a operu. Na výstavu impresionistů jsme ochotna projet půl
Evropy, v hudbě nemůže být nic lepšího než Mozart. Co
děláte ráda o víkendu? Ideální program je s mým synem,a to: knihovna (v současné
době moje oblíbená Moravská zemská knihovna v Brně), knihkupectví (každý
si nakoupí všechno, co se mu líbí – to je skutečně ideál, protože bych během
hodiny zruinovala rodinný rozpočet), kino. Na tuto otázku nedokážu jednoznačně odpovědět, protože pro
mě bylo velmi dlouho „cestování“ jakýmsi menším stěhováním přes celou Evropu a
půlku Ruska. Nejdříve na vysoké škole,
pak po dobu, kdy jsem bydlela v Rusku. Nikdo nemá rád stěhování, proto teď
nemůže zcela jednoznačně říct, že mám cestování ráda. Chtěla bych navštívit
Řecko a Turecko, ale po jakési speciální trase – po místech, kde žili moji
oblíbení filosofové. Nejdříve na druhou část otázky – „o maturitě vůbec“. Je to
zkouška, která zúročuje celé dosavadní vzdělání. Jejím složením člověk
„vyroste“ v očích ostatních, i ve svých vlastních očích. Maturita by měla
být náročnou zkouškou, ve které je úroveň znalostí jen základní nezbytná
úroveň. Nad ní musí být úroveň další –musím své vědomosti umět „prodat“:, musím
ukázat, že se umím vyjadřovat, že na místě dokážu vyhodnotit situaci a
vyvozovat závěry, které nejsou napsané v učebnicích. Z této pozice přistupuji k hodnocení
státních maturit v oblasti společenských věd. U státních maturit se
nemluví, jen se zakřížkují hotové odpovědi. Přitom jsou z mého pohledu
otázky obsahově buď velmi zjednodušené, nebo naopak testují empirické
podrobnosti (které z celkového pohledu nejsou důležité). Většinou zcela
vymizí to, co se vyžaduje – schopnost kriticky myslet, argumentovat. Děkuji za rozhovor. >>Jakub Kuřitka<< |